Historie vzniku VVP Libavá

Historie vzniku Vojenského výcvikové prostoru Libavá se váže k roku 1946. Na 57. schůzi 2. vlády ze dne 17. května 1946 a 21. schůzi 3. vlády ze dne 17. září 1946 bylo s jistými úpravami rozhodnuto o zřízení požadovaných vojenských výcvikových táborů v oblastech Císařský les, Český Krumlov a Bezděz. Posledním předpokládaným prostorem měl být Praděd. Tento prostor byl výhodný nejenom pro výcvikové potřeby armády, ale i strategicky výhodný pro obranu státu.

Na místo území Pradědu byla jako možná alternativa schválen prostor Moravský Beroun. Toto území, podobně jako Praděd, splňovalo všechny požadavky kladené na zřízení nového tábora. Dne 15. října 1946 bylo zřízeno velitelství Vojenského výcvikového tábora Moravský Beroun se sídlem ve Městě Libavá v podřízenosti 4. armádního sboru v Brně.

Úkolem první důležitosti bylo pro nově vzniklé velitelství vystěhování asi 14.000 obyvatel německého původu z prostoru Vojenského výcvikového tábora, což bylo v souladu s postupimskými dohodami z roku 1945. Naplňování tohoto úkolu vycházelo ze závěru jednání, které se konalo 24. září 1946 v Moravském Berouně. Předmětem jednání bylo technické provedení přesídlení osídlenců v politickém okrese Beroun, Šternberk, Hranice a Olomouc. V říjnu 1946 byly na území Vojenského výcvikového tábora zřízeny čtyři přemísťovací skupiny Rudoltovice, Potštát, Velká Střelná a Město Libavá ke koncentraci stěhovaného obyvatelstva tak, aby již vyklizené prostory mohly přejít pod kontrolu správy budov, která vznikla ve Městě Libavá dne 21. listopadu 1946, a mohly být využívány armádou. Usedlíkům byla poskytována náhrada.

Dne 31. ledna 1947 se ve Městě Libavá na základě výnosu Ministerstva národní obrany ze dne 6. února 1947 sešli představitelé Vojenského výcvikového tábora se zástupci Ministerstva národní obrany ve věci komisionálního jednání o rozmístění střelnic. Výsledkem tohoto jednání bylo stanovení prostorů:

Nepřívaz – pěchotní střelnice
Rudoltovice
Barnov
Milovany – dělostřelecká střelnice
Smilov
Slepičí vrch
Olejovice – tanková střelnice

Beroun se zástupci Okresního národního výboru okresů Moravský Beroun a Olomouc a v obci Hranice u Okresního národního výboru Hranice. Předmětem těchto jednání bylo stanovení a určení hranic severní a severovýchodní a dne 6. června pak západní hranice Vojenského výcvikového tábora Město Libavá.

Rozhodujícím dokumentem pro vytýčení hranic Vojenského výcvikového tábora se stal "Dodatkový zápis“ ze dne 13. května 1948 vyhotovený u Osidlovací komise ministerstva zemědělství k zápisu Okresního národního výboru v Hranicích ze dne 7. června 1947 kde probíhalo jednání ke stanovení východní a jižní hranice.

Do prostoru bylo začleněno celkem 24 obcí a osad:

Dne 10. prosince 1947 na základě protokolu ze dne 24. září 1946 o provedení přesídlení osídlenců v politickém okrese Libavá, Moravský Beroun, Šternberk a Hranice byly určeny k vysídlení obce Čermná, Luboměř, Keprtovice, Libavá, Olejovice, Velká Střelná, Stará Voda a Milovany. K tomu rozhodl osidlovací úřad Praha, že veškerý majetek v obcích, které se nacházely ve stávajícím vojenském výcvikovém prostoru, bude konfiskován pro Československý stát k využití armády.

Vysídlení podstatné části obcí bylo provedeno v období let 1947 – 1948 a úplné vysídlení obcí bylo provedeno v době 1. března - 15. května 1952. V tomto roce se začaly řešit územně správní problémy týkající se především konfiskovaného majetku, polností a lesů.

Dne 6. září 1949 došlo k významné změně krycího čísla útvaru z Vojenského útvaru 5304 na Vojenský útvar 8129 Město Libavá. Ke změně krycího názvu pak došlo ještě dne 1. ledna 2006 z Vojenský útvar 8129 na Vojenské zařízení 8129.

V souladu se zákonem č. 169 ze dne 16. června 1949 o vojenských újezdech byl usnesením vlády České republiky a výnosem ministra vnitra dnem 1. července 1950 zřízen Vojenský újezd Město Libavá. Na základě vzniku Vojenského újezdu byl v tomto roce přejmenován Vojenský výcvikový tábor na Vojenský výcvikový prostor.

Od roku 1955 je Vojenský výcvikový prostor Libavá podřízen Východnímu vojenskému okruhu. V této době byly již vyřešeny zásadní organizační podmínky pro utváření Vojenského výcvikového prostoru, bylo dokončeno vysídlení původních obyvatel, demolovaly se vesnice a v některých částech již probíhal výcvik. V roce 1947 vznikla tankoprůpravná střelnice Smilov. V součinnosti s Vojenskými lesy a statky Lipník nad Bečvou probíhaly i polní a lesnické práce na pozemcích neužívaných armádou. Výcvik v prostoru probíhal v tzv. „letních a zimních stanicích“.

Významným mezníkem v rozvoji Vojenského výcvikového prostoru a jeho výcvikových částí byl rok 1956. Tehdy byla dobudována tankoprůpravná střelnice Smilov, tankodrom Čepka, součinnostní střelnice Velká Střelná, pěchotní střelnice Strážisko, tanková střelnice Oderský vrch, dělostřelecká a protitanková střelnice Rudoltovice a Oldřůvky, minometní střelnice Varhošť, letecká střelnice Nová Ves a polní střelnice Loučka. Mnohé z těchto střelnic doznaly během let dalšího rozšíření, přebudování. Některé přestaly být využívány. V letech 1957 – 1959 vznikla tanková střelnice Přáslavice, pěchotní střelnice Daskabát a vodní nádrž Barnov.

Dnem 1. září 1959 přešel Vojenský výcvikový prostor do podřízenosti Západního vojenského okruhu. Byla zahájena výstavba a modernizace učebních a výcvikových zařízení. Buduje se střelnice bojových vozidel pěchoty II Smilov, tanková komunikace ze železniční stanice Domašov nad Bystřicí do prostoru tábora Smilov a přístupová tanková komunikace z prostoru Mrsklesy do prostoru Strážná. Dále se dokončuje výstavba mycího zařízení techniky v prostoru Přáslavice.

Ze závěrů „Vyhodnocení využití Vojenského výcvikového prostoru Libavá“, zpracovaného Krajskou vojenskou územní správou k 17. lednu 1959 vyplývá, že ještě stále nejsou dořešeny otázky budování táborů ve vztahu ke zde dočasně (turnusově) působícím jednotkám a není dořešena otázka zdrojů užitkové vody pro technické účely. Do konce roku 1960 musí být dořešeny elektrifikace a signalizace střelnic, musí být vybaveny parkovišti tanků a techniky, instalováno strojní vybavení (např. kolejnicové drážky, navijáky, železniční rampy atd.) a požadavek také pamatoval na výstavbu kuchyňských přístřešků, polních umýváren, žumpových záchodů a zimních učeben. Tyto požadavky na výstavbu byly tak jak je tomu i v současné době značně limitovány finančními prostředky.

Když v říjnu 1946 vznikl Vojenský výcvikový tábor Moravský Beroun se sídlem ve Městě Libavá, nikdo z jeho velitelů a správců nedokázal dohlédnout dále, než o několik měsíců či let. Byla to doba velmi těkavá a nestálá. Přesto jejich snažení bylo zhodnoceno – byly položeny pevné základy pro vznik Vojenského výcvikového prostoru, jehož stabilita a cíle určení v průběhu šedesátých let značně posílily.

Tento stav však na konci šedesátých let značně poškodila dne 21. srpna 1968 intervence vojsk „socialistické pětky“ (SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska). V souladu s podmínkami dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR ze dne 16. října 1968 přešel Vojenský výcvikový prostor Libavá do společného užívání našich a sovětských vojsk. Během působení sovětských vojsk bylo ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá vystavěno velké množství stavebních komplexů, z nichž nejrozsáhlejší a nejvýznamnější jsou tzv. točka sever, točka jih a točka západ. Tato zařízení byla vybudována pro potřeby vojsk obsluhujících rakety umístěné v raketových silech. Přes všechny problémy se budování ve Vojenského výcvikového prostoru nezastavilo. Ještě v roce 1969 byly dokončeny součinnostní střelnice Brána, BVP Smilov, tankodrom Město Libavá a autodrom Stará Voda.

Padesátá a šedesátá léta byla přesto obdobím stabilizace a uklidnění. Budovaly se nové střelnice, nová výcviková zařízení a zlepšoval se život a sociální zázemí vojáků a občanských zaměstnanců.

V šedesátých letech byl Vojenský výcvikový prostor využit k nafilmování některých sekvencí historického snímku „Boj o Moskvu“. Podobně byl využit i při natáčení filmu „Osvobození Prahy“.